V tichém chrámu

V tichém chrámu
v tichém chrámu
kde padají na zem spící ptáci
v tichém chrámu
kam se vždy všechno vrací
v tichém chrámu
jsou okna v noci otevřená
v tichém chrámu
je slyšet živá ozvěna
v tichém chrámu
kde slyším jen kroky svého srdce
v tichém chrámu
kde zpívají moje ruce
v tichém chrámu
kde čas se setkal se svým časem
v tichém chrámu
teď chvíle zrodila se


Když přiletí ptáci

Když přiletí ptáci

když přiletí ptáci
křídla se vrací
a síla usedá do korun
tichým letem strun

jiskry bezedných očí
nejčistší voda tónů
ptáci jsou hloubka nebe
zpěv hloubka času k tomu

to díky ptákům můžeme létat
to díky stromům můžeme zpívat

v ptačím zpěvu zpívá smrt tajemství

duše je strom posetý ptáky
ptáci jsou volní a já taky


Někdy se na chvíli otevře okno

Někdy se na chvíli otevře okno

někdy se na chvíli otevře okno a zavane vítr
a já vím kam mám jít
někdy se na okně objeví kos a začne zpívat
a já vím jak mám žít

kos mi pak zazpívá v mém pokoji beze zdí
o hvězdách a taky souhvězdích
a já potom uvidím a spatřím celý svět
tak jako ho vidí kosí zpěv

kos umí svou písní obejmout svět a letět s ním
a tak i já na jeho zpěvu poletím
ten zpěv nese se vesmírem a rodí se přímo ze smrti
já do smrti na něm jednou odletím

Někdy se na chvíli otevře okno a zavane vítr
a já vím kam mám jít
někdy se na okně objeví kos a začne zpívat
a já vím jak mám žít


Přeháňka

Přeháňka

černý mrak
peří jenom tak
rozcuchané nebe
vlasy deště
ještě

hoří drak
sladký vlčí mák
horká máta
nad horami
rozevátá

prskance tuše
z nezkrocené duše
čmárané větrem
milují se se světlem

voda smývá den
hluboko pod zem
nic už jasné není
jsou smytá znamení
v ruce držím klíč
ale dveře už jsou pryč
jen co teče z pramenů
to nezapomenu

padá nahá
paní vláha
líbá listy
do dlaní čistých

stojím a zním
večerním deštěm
na otevřené cestě
až mě ten déšť políbí
půjdu kam se mi zalíbí

voda smývá den
hluboko pod zem
nic jasné už není
jsou smytá znamení
v ruce držím klíč
ale dveře už jsou pryč
jen co teče z pramenů
to nezapomenu

tmavé mléko plné hvězd v mém žaludku
z bílého světla se rodilo ráno
po paměti obtahuju obrysy včerejšího dne
ale je to marné
obrysy jsou podobné
ale náplň je nová

vidím si na dno
je ve mně prázdno
všechno co bylo
moře vypilo
v ruce držím klíč
ale dveře už jsou pryč
jen co teče z pramenů
to nezapomenu

můžu déšť přestát
slova jsou cesta
jde jít mezi nimi
jen za posledními
které už taky
vesele smývá voda


Koupání v dešti

Koupání v dešti

prší
kapky skáčou nad vodou
radostí
lidi skáčou na boso
v loužích
mlčí
a tančí ve vodě tančí
a křičí
jako kruhy po kapkách na vodě
do široka se otvírají
jako listy stromů květy spolu
dolů v kapkách až ze stratosféry
padám z nebe do ráje na zemi
dolů
zase spolu

umírání v dešti


Měsíc nad řekou

Měsíc nad řekou

celou noc měsíc řece zpíval a hrál na kytaru z vln
velké kulaté splněné přání, zářící měsíc je spln
nabírám z řeky měsíční hrst, přikládám tiše k uchu
vody se dotýká měsíce prst, naslouchám nočnímu sluchu
řeka a měsíc splývají v jednu píseň

vše pomalu plyne, šumí a padá, já nemusím se hýbat
nemusím bránit vzduchu, když chce mluvit a zpívat
kameny stoupají řekou a měsíc klesá, jak dole tak nahoře
vystoupala řeka na nebesa a proměnila je na moře
a kosmické ticho protéká duší

z měsíčních fází stala se jediná vlna a řeka se srazila v částice
třpytivé řeky hvězd obloha plná, a zemí teče proud měsíce
já nehybný němý a hluchý, zpívám píseň měsíční řeky moře a nebe
uprostřed šplouchání ticha, ležím a houpu se ve vlnách sebe
a v konečcích prstů mi zasvědí svítání

ráno řeka naježí srst a obrátí se na záda
já vypiju půlnoční hrst a k bdění se ukládám


Noční motýl

Noční motýl

noční motýl letí tmou
a tma ho nechává prolétnout
a mění se jeho letem
motýl je noci amuletem

noční motýli halí zemi tmou
když večer od západu vylétnou
lidé je kdysi na chvíli zahlídli
jak letí a tkají tmu svými křídly

tma je jejich duší

tma je nesená máváním
tma je utkaná máváním
křídel nočních motýlů
to jemné šustění lechtá mě do týlu

vidí mě
svýma očima
vidí mě
očima křídel

noční motýl s očima na křídlech je průzkumník noci
lehounce prolétá tmou a vidí kdo nespí kdo ve snu procit
tma je lehká v hloubce se blyští tou lehkostí
křídla jsou hebká tkají tmu z jemnosti

motýlí těla u silnice nejsou opravdové
opravdové jsou jen jejich sny
motýli nezabíjí náraz auta
motýli zabíjí myšlenky řidičů

vidí je
svýma očima
vidí je
očima křídel

vidím se
jejich očima
vidím se
očima křídel

motýl je probuzený sen


Velký třesk

Velký třesk

přicházíš ke mně
blíží se k sobě nebe a země
hřmí hromy v mém těle
uvnitř chvěje se celé
tvůj pohled je jako slunce
na tenké zářivé strunce
topí se v nasáklých mracích
pak opřené do nich se ztrácí
napětí stoupá bouře se blíží
moře se vzpíná s nebem se klíží
první doteky kapou, kolem probíjí blesky
pak ten, kdo nás držel uvolní přezky

velký třesk
nekonečný orgasmus přítomnosti
vyvrcholení všech předtím a potom


Všechno co se zdá být všední

Všechno co se zdá být všední

řekl že
je všední den
asi půjde ven
pak se vrátí
a bude čekat
že se něco změní
že přijde co tu není
a mezitím se den zkrátí

a pak řekl,
že ty hladové dny
sní všechny jeho sny
nebo je spíš stvoří
a on budu čekat
že sny se jednou splní
že se všechno změní
a mezitím svíčka shoří

po zbytek života prý zbývá mi
jen tohle každodenní marné doufání
že jednou něco velkého přijde
a já se ocitnu někde úplně jinde
a budu žít neobyčejný život
vysněný sváteční život

ale já vím, že
všechno co se zdá být všední
má v sobě to nejlepší ze všech dní
stačí se jen zastavit

nádech výdech, krok a druhý,
to je něco pro dobrodruhy
tvor co letí a přitom zpívá,
to co teče a všechno smývá
to tajemství, že slunce hoří
ráno vyjde, večer se noří
že já jsem ty a přitom jiný
tma může vrhat světlé stíny
malý stín ve velkém žáru
vytržení ze stereospárů
první klíček v květináči
jeden malý klidně stačí
plný mrak
co nebem pluje
nemá motor ani nevesluje
slyšet ptáky plaše zpívat
když nad ránem se rozednívá
nebo když se můžu dívat
jak se večer venku stmívá
úsměv smích a nebo slzy
ze štěstí, nebo že to mrzí

všechno co se zdá být všední
má v sobě to nejlepší ze všech dní
stačí se jen zastavit


Když krvácí tma

Když krvácí tma

zuřivé prsty se noří v hlíně
snažím se prorvat ke hladině
vůně a špína, šťavnatá hlína
kořínky a shnilé listí
srdce čistí

divoký soumrak divokých stínů
černě rty lížou svalovinu
trhne se vteřina zakřičí pták
a běží se o život a o soumrak

letím, abych stihl černou bránu
průlet cesta na druhou stranu
naplé svaly a zježený chlup
pevný bod mám a oči v sloup

teplá jelení krev
dere se do mých střev
rovná mě a zvedám hlavu
vyrážím pro sebe pro potravu

když krvácí tma

skřivan letí, do nebe se dívám
svému mozku nahlas odpovídám
vím, že chceš, abych zůstal stát
ale vítr, chlad, v duši vodopád

teče teplá jelení krev
bije srdce a hltavý dech
šťáva a míza mravenčí tělem
krásou života raněný jelen

Smrt není život v čekání
nezná marné doufání
smrt není strach skočit
smrt znamená neodbočit
smrt není, mříže, hluk a potlačení
správně by se řeklo, že to je peklo