co je na druhé straně čistoty?
co je pod vydrhnutou podlahou?
špína?
co je opakem skutečné krásy?
bud je, nebo ještě není?
zasraný komunisti
zásah loď potopena
krví se voda čistí
zůstává nepochopená
stojí
houpe se
a my
na ní zíváme
je to uhlí
je to palivo
plankton
pro velké ryby
světlo je na dně
poplavme nad něj
na dně je i naděje
naděje i na dně je
xxx
jsi černý klam
jsi černý jak bota
jsi obrácený na ruby
chutnáš jako vnitřek klidu
jsi střed vesmíru
jdu v tobě
bože jdu k tobě
a nevidím tě
jdu tedy k sobě
do sebe
a najednou vidím
jsem v tobě
bože, jdu v tobě
jsem černý střed boha
slza
před početím
xxx
čtverce mají ostré rohy
rovnají nás do prken
zadržený dech
odkloněných stěn
jsem úzký z těch rovin
jenom vlas pocitu
vytažený do nesmyslné jednotlivosti
argumentu
ulámané větve z korun příběhů
ruce u těla
a míza nemá kam stoupat
hrne se do naděje
úzké jako nůž
hlavou skloněni k zemi
říkáme růstu už
mlč
vyslovit se
bez modřin
jde snad jen venku
zezelenáním
nebo uvnitř čtverců
láskou k nim
k těm smutným stěnám
čtverce a roviny zamrzlých map
vítězství vůle nad životem
mapy nad krajinou
lesy paneláků
stohy pravd
krychle pocitů
a úzkých reakcí
neustále se vzpřimujeme
zalíbila se nám výška popisnosti
stále chceme věřit,
že nadhled je božský požitek
a prožitek je primitivní klam
prostitutka kterou bijeme
abychom zakryli
sílu své skutečné lásky k ní
nenávidíme krásu smrtelnosti
a proto jsme fascinováni bezdůvodností
mrakodrapy betonových názorů
chrámů naděje zabodnutých do našich srdcí
ten šílený hlad má zdroj v té úzkosti vysokého hranatého růstu
lešení do nebe pro pozemské tvory
závrať z představ o vlastní velikosti
ale kam teď s výhonkem tohohle textu
vyostřeným postupně na pokraj svéhlavosti?
zpět po stopách slov na křižovatky rozhodnutí
zkoumat co mě tak nalákalo k ohnivé kritice
a proč se do textu ne a ne vejít nic jiného než rovina a vzdálenost
zpátky sem, do obývacího pokoje
do čtyř stěn s výhledem
skrze čtvercové brýle oken
na polom sídliště
zpátky ke mně a k místu, kde se mě dotkly čtverce
jsem tu znovu
znovu to vidím
a můžu se dotknout té úzkosti,
která mě vyžene na špičku radikála
do jasu souzení a odsuzování
neposlechnu to svůdné zoufalství
počkám
na celistvost
něco se dotkne mého srdce
ne mě
ne srdce
ale mého srdce
uvidím světlé kruhy lustru
a vzpomenu si na náhodně vyslechnutou větu jednoho táty svému synovi
když na břehu jezírka házeli do vody kameny
„to je zvláštní viď, ať má ten kámen jakýkoliv tvar, stejně se na vodě vždycky udělají kruhy.“
je to taková úleva nechat své pocity zakulatit
nejostřejší špička pocitu se dotkne základu ve mně
cesta nahoru a dolů
cesta kruhu
xxx
být košatý znamená nespěchat
kořeny v zemi
větve do široka