Přeháňka
černý mrak
peří jenom tak
rozcuchané nebe
vlasy deště
ještě
hoří drak
sladký vlčí mák
horká máta
nad horami
rozevátá
prskance tuše
z nezkrocené duše
čmárané větrem
milují se se světlem
voda smývá den
hluboko pod zem
nic už jasné není
jsou smytá znamení
v ruce držím klíč
ale dveře už jsou pryč
jen co teče z pramenů
to nezapomenu
padá nahá
paní vláha
líbá listy
do dlaní čistých
stojím a zním
večerním deštěm
na otevřené cestě
až mě ten déšť políbí
půjdu kam se mi zalíbí
voda smývá den
hluboko pod zem
nic jasné už není
jsou smytá znamení
v ruce držím klíč
ale dveře už jsou pryč
jen co teče z pramenů
to nezapomenu
tmavé mléko plné hvězd v mém žaludku
z bílého světla se rodilo ráno
po paměti obtahuju obrysy včerejšího dne
ale je to marné
obrysy jsou podobné
ale náplň je nová
vidím si na dno
je ve mně prázdno
všechno co bylo
moře vypilo
v ruce držím klíč
ale dveře už jsou pryč
jen co teče z pramenů
to nezapomenu
můžu déšť přestát
slova jsou cesta
jde jít mezi nimi
jen za posledními
které už taky
vesele smývá voda