Cesta bezvětřím
louka
v bezvětří
zpívám jí
a tráva tančí
otvírá se hlasem
jsme tenčí a tenčí
vcházím dovnitř
a slyším tichý smích
taková jsem
a takový je i ten, kdo po mě chodí
každého doprovodím
člověk vykročil ze světa
aby se do něj mohl vrátit
proto i já teď
dělám krok zpátky
do krajiny
a moje nohy odpluly s vodou
a moje tělo prorostlo stromem
a zbylo jen místo
v krajině povědomé
co chceš říct?
za nehtama špínu
nabíráš vodu
nemáš nic